18.05.2010 18:34

Slušnost a férovost

Zřejmě se  to do aktualit moc nehodí, ale přesto mi to nedá.

Ničení školního majetku, a nejen školního, je věc, se kterou se nehodlám smířit. Byl jsem rovněž „EMAN“, dělal a dělali jsme různé kraviny a hovadiny, s cílem se předvést, či udělat dojem. Vždy jsme však znali hranici, za kterou jsme, buď citem nebo spíš výchovou, nešli. Proč to kázání: dnes jsem řešil případ, kdy náš „student“ bezdůvodně nohou židle prorazí skrz naskrz desku stolu a ještě z toho mají někteří ve třídě pomalu „Vánoce“, jaký je to hrdinský čin. My se na tebe složíme, vole, nebo školu zapálíme a bude, vole! Tolik výlevy rádoby machrů, znalců vín a žen – světáků, po mém odchodu ze třídy. Není až tak složité nasekat kázeňské postihy, vymoci od viníka zaplacení škody, případně se s některými rozloučit vyloučením ze studia. To jde zařídit poměrně snadno, s odvoláním na Školní řád, příslušný paragraf a odstavec. Pokud budu jednat na úrovni zmíněných „borců“, proseju třídu, pár borců vyhodím a ostatní dostanou strach. Nejde však o nastolení strachu, odplaty. Jde o vědomí, že toto se nedělá, toto se nehodí, to není fér!

Nebo si myslíte, že je následující fér:

• podat si ruce jako slib a ten nedodržet
• odhodit krabičku od cigaret vedle přistavené popelnice
• hodit zbytky svačiny pod lavici či za topení nebo počítač ve třídě
• vymotat km toaletního papíru a hodit ho do pisoáru
• čmárat na lavice, notabene nově pořízené
• ničit záměrně přístrojovou techniku
• prokopávat sádrokarton

Něco pamatuji, ale toto do férového jednání nikdy nepatřilo. Divil bych se, byť se dost věcí mění, že norma slušnosti, férového jednání, má nový kodex a ten starý neplatí. Bylo by to dost smutné, nemyslíte?

Ing. Karel Hladík, zástupce ředitele